Nechanicko znak Mikroregion Nechanicko

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
27
Akce v Archeoparku Všestary 2020
28
Akce v Archeoparku Všestary 2020
29
Akce v Archeoparku Všestary 2020
30
Akce v Archeoparku Všestary 2020
Zpravodaj mikroregionu 3/2020
31
Akce v Archeoparku Všestary 2020
1
Akce v Archeoparku Všestary 2020
2
Akce v Archeoparku Všestary 2020
3
Akce v Archeoparku Všestary 2020
4
Akce v Archeoparku Všestary 2020
5
Akce v Archeoparku Všestary 2020
6
Akce v Archeoparku Všestary 2020
7
Akce v Archeoparku Všestary 2020
8
Akce v Archeoparku Všestary 2020
9
Akce v Archeoparku Všestary 2020
10
Akce v Archeoparku Všestary 2020
11
Akce v Archeoparku Všestary 2020
12
Akce v Archeoparku Všestary 2020
13
Akce v Archeoparku Všestary 2020
14
Akce v Archeoparku Všestary 2020
15
Akce v Archeoparku Všestary 2020
16
Akce v Archeoparku Všestary 2020
17
Akce v Archeoparku Všestary 2020
18
Akce v Archeoparku Všestary 2020
19
Akce v Archeoparku Všestary 2020
20
Akce v Archeoparku Všestary 2020
21
Akce v Archeoparku Všestary 2020
22
Akce v Archeoparku Všestary 2020
23
Akce v Archeoparku Všestary 2020
24
Akce v Archeoparku Všestary 2020
25
Akce v Archeoparku Všestary 2020
26
Akce v Archeoparku Všestary 2020
27
Akce v Archeoparku Všestary 2020
28
Akce v Archeoparku Všestary 2020
29
Akce v Archeoparku Všestary 2020
30
Akce v Archeoparku Všestary 2020
31
Akce v Archeoparku Všestary 2020
1
Akce v Archeoparku Všestary 2020
2
Akce v Archeoparku Všestary 2020
3
Akce v Archeoparku Všestary 2020
Obec Lodín nabízí pronájem obecního hostince
4
Akce v Archeoparku Všestary 2020
5
Akce v Archeoparku Všestary 2020
Hřibecká padesátka už potřetí
6
Akce v Archeoparku Všestary 2020
Drobečková navigace

Mikroregion > Historie - původní > Sokol

Sokol

SPOLEČENSKÉ ORGANIZACE V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ
Společenské organizace vnášely do života města již od svého vzniku po polovině 19. století převážně kladné prvky a ovlivnily často jeho historii. Nejinak tomu bylo i v druhé polovině 20. století, i když vzhledem k totalitním poměrům, zejména v letech normalizace, byla jejich činnost direktivně usměrňována okresními orgány a místním výborem Národní fronty. Jejich úkolem bylo zajišťovat dodržování politické linie KSČ, která měla uzákoněnu vedoucí úlohu ve společnosti. Zárukou toho byli komunisté pracující v jednotlivých společenských organizacích v místě. Přes evidentní snahu zpolitizovat veškerou spolkovou činnost kladly společenské organizace větší váhu na vlastní zájmovou činnost a účast na různých oslavách a politicko ideově programovaných akcích braly pře-vážně jako vynucený přívažek k zachování vlastního poslání. Ani direktivní řízení zájmových aktivit nedokázalo zabránit tomu, aby se čas od času neobjevila v činnosti nebo programech nechanických společenských organizací pozoruhodná akce, která v době nor-malizace sedmdesátých a osmdesátých let pomáhala členům i veřejnosti překonávat bez-nadějnou politickou situaci a odreagovávat se ať formou zábavy, odborného vzdělávání či útěkem do přírody. Podívejme se nyní alespoň stručně, jak se v jednotlivých složkách Národní fronty vyvíjela jejich zájmová činnost. V případě TJ Sokol Nechanice ale nejprve vyplníme menší mezeru v historii, a to od doby těsně před druhou světovou válkou.

Pro členy Sokola, a funkcionáře dvojnásob, platilo od prvopočátku heslo zakladatele dr. Miroslava Tyrše - "Ni zisk, ni slávu". Trvalou myšlenkou a přáním nechanického sokolstva bylo postavení vlastního stánku - sokolovny. A tak již v r. 1919 byl založen "Spolek pro postavení tělocvičny tělocvičné jednotě Sokol v Nechanicích". Jeho hlavním posláním bylo shromáždit finanční prostředky a zajistit výstavbu sokolovny. Spolek začínal částkou 4 890 Kč a v roce 1937, při příležitosti sedmdesátiletého trvání jednoty, měl na kontě 176 500 Kč. Tehdy bylo rozhodnuto zahájit realizaci stavby. Za velké slávy byl 27. června položen základní kámen v budoucím průčelí sokolovny.

Při té příležitosti zanechal jeden z čelných představitelů spolku, Bohumil Junek, vzkaz a snad zároveň i povzdech, který by neměl být zapomenut: "Po uspokojujícím výsledku sbírky mezi nechanickými občany mohu říci, že sokolovna bude postavena z peněz středních vrstev. Neměli jsme štěstí u zámožných nechanických občanů, ani rodáků bydlících mimo Nechanice, aby většími dary přispěli. Vám, sokolské děti, které přijdete po nás a budete sokolovny používati, na vás jsme myslili, na vaše zdraví, sílu, brannost, na vaši ukázněnost a lepší budoucnost. Používejte sokolovny s láskou a v nadšení, s kterýmižto pocity jsme ji my budovali."
O dva roky později, 9. července 1939, se konala slavnost otevření sokolovny. Byla výji-mečně okupačními úřady povolena, ale v omezeném rozsahu a bez průvodu. Splnil se velký sen a začala pravidelná cvičení čtyřikrát v týdnu - pondělí, úterý, čtvrtek a pátek. Ta až dosud probíhala v tělocvičně měšťanské školy. Jen krátce však mohla sokolovna sloužit svému účelu. V dubnu 1941 byla okupačními úřady zastavena činnost Sokola a zabaveno veškeré jmění, aby v říjnu téhož roku byl Sokol úředně rozpuštěn. Nemovitý majetek převzala do správy protektorátní mládežnická organizace Kuratorium pro výchovu mlá-deže, zřízená ministerstvem školství.
Účast chlapců v Kuratoriu byla povinná. Také v Nechanicích začala tato organizace realizovat pravidelná cvičení v sokolovně, kam řadoví členové zpočátku chodili cvičit tak, jako kdyby pokračovali v Sokole. Se vzrůstajícím ideologickým nátlakem královéhradeckého vedení činnost úměrně upadala, až se existence této organizace ve městě stala zcela formální. Způsobovaly to válečné potíže, hlavně nedostatek uhlí k vytápění tělocvičny a později zejména nechut angažovat se v organizaci, jejíž vedení se veřejně hlásilo ke spolupráci s okupanty. Jediný provoz, který v sokolovně zůstal po celou válku, bylo kino, protože Bio Sokol bylo převedeno, tak jako jinde, pod protektorátní správu. Není bez zajímavosti, že po válce oba vedoucí kina, učitelé B. Bílek a F. Hyršl, předali vedení jednoty ke splacení dluhu na sokolovně 30 000 korun. Částku získali neúplnými odvody z tržeb za války.

Skutečnost, že členové nechanického sokola organizovali aktivní odboj proti okupantům, za což někteří zaplatili vězením a dokonce i životy, bude navždy patřit mezi světlé stránky historie této organizace. Nejcennější sokolské předměty a dokumenty se podařilo ukryt před zabavením, zejména historicky prapor. Ten byl během války schován postupně ve dvou rodinách, u Pražáků a u Jásenských.

Bezprostředně po osvobození v květnu 1945 začala slibná a radostná etapa v rozvoji jednoty při pravidelných cvičeních všech složek. Čile pokračovala i tradiční předválečná sportovní činnost v odbíjené. Tento sport se v Sokole provozoval již od poloviny třicátých let. Neustal ani za okupace, tehdy ovšem pod kamuflovaným názvem, ale na sokolském hřišti na dvou pískových kurtech v dolní části areálu. Nyní má tento pozemek pronajatý jako stavební dvůr firma Turnovský.

Zní to paradoxně, ale sokolský volejbal měl právě za války první ze svých tří vrcholů, díky působení bratří Totterů a jejich spoluhráčů. Bohužel se tehdy nesměla organizovat žádná dlouhodobá soutěž, a tak mohli nechaničtí volejbalisté prosazovat svou vynikající výkonnost jen na turnajích. Druhý výrazný sportovní vrchol představuje poválečná generace volejbalových dorostenců spojená se jmény Petráček, Brož, Junek, Melichar, Moravek, Stuchlík,Vais, ověnčená několika tituly dorosteneckých přeborníků okresu a kraje. Tito chlapci uspěli jako druzí na mistrovství Čech v roce 1949 a poté skončili na mistrovství ČSR v Praze na místě pátém.

V poválečném nadšení organizoval nechanický Sokol různá veřejná vystoupení, tělocvičné akademie, podílel se na oslavách státních svátků za účasti všech krojovaných složek, pořádal sokolské taneční zábavy, zejména maškarní šibřinky, jimiž vrcholila plesová sezóna. Brzy se ukázalo, že sokolovna k bohatě rozvinuté činnosti svými rozměry nepostačuje. Proto již v roce 1946 bylo rozhodnuto o přístavbě, která proběhla v rychlém tempu a byla dokončena roku 1947. Úpravy byly dalekosáhlé: byl výrazně prodloužen sál tělocvičny, zvětšeno jeviště, přistavěn malý sál v suterénu, tamtéž kuchyně, sprchy a v patře horní klubovna s přední místností. K rekreaci sokolské mládeže byla získána budova v Horním Adršpachu. Po rychle provedené adaptaci a zařízení ubytovací kapacity pro cca 50 dětí zde již v létě 1946 probíhal první zdařilý prázdninový tábor.

Jedinou stinnou stránkou z hlediska aktivit TJ, hlavně pravidelného zdroje příjmů, bylo zestátnění sokolského kina v rámci znárodnění celé kinematografie. Tak se Bio Sokol stalo součástí celostátní sítě jako Kino Nechanice a jednota dostávala pouze nájemné ze sálu a promítací kabiny. Pokud bylo kino v majetku Sokola, zůstávalo výdělečné jen díky tomu, že mělo pouze dva zaměstnance v pracovním poměru - promítače pana Tesaře, těžkého válečného invalidu bez obou nohou, a pomocného zřízence. Ostatní funkce byly čestné a členové jednoty byli zvyklí je vykonávat zdarma.

Zlom v činnosti Sokola přinesly politické události února roku 1948. Násilná opatření místního Akčního výboru Národní fronty v rámci očisty veřejného života zbavila jednotu několika předních funkcionářů. Vyloučeni byli starosta F. Vaněk, náčelnice F. Vrcková, správce sokolovny František Munzar a dalších deset členů. K tomu přibylo ještě několik důtek. Ti, kteří nahradili dosavadní funkcionáře, přicházeli sice s dobrými úmysly, ale menším elánem a zkušenostmi. Zejména odchod Františka Vaňka, který změnil působiště i jako učitel a odstěhoval se do rodných Rosic nad Labem, se ukázal jako těžko zacelitelná rána.

28. března 1948 došlo ke sjednocení tělovýchovy. K tomuto datu zanikl SK Nechanice a stal se nejprve odborem a posléze oddílem kopané Sokola Nechanice. Fotbalový klub převedl do TJ Sokol bez větších problémů své funkcionáře. Především předseda JUC. Josef Jenčík svou osobní autoritou získal pro oddíl kopané důstojné zastoupení a postavení. Nějaký čas trvalo, než si všichni hráči a funkcionáři obstarali sokolské průkazy, pokud nebyli členy jednoty již od obnovení činnosti Sokola po skončení války. Začalo totiž platit pravidlo, že aktivně mohl sportovat a reprezentovat jen ten, kdo se stal členem některé DSO - dobrovolné sportovní organizace ustavené v rámci sjednocení a pojmenované pod-le průmyslových resortů, které ve sjednoceném systému působily. Například DSO Baník, DSO Lokomotiva, DSO Dynamo, DSO Spartak apod. Pro vesnickou tělovýchovu byl po-nechán název DSO Sokol.

V roce 1948 se členové jednoty zúčastnili nácviku a posléze i vystoupení na XI. všeso-
kolském sletu v Praze, který byl posledním před nastupujícím obdobím socialismu. Ženy
a dorostenci pochodovali Prahou již v nových slavnostních krojích, zatímco muži zůstáva-
li věrni tradičnímu historickému kroji,  červené košili s čamarou, jezdeckým kalhotám
a holínkám, tak jak je můžeme při různých slavnostech vídat dodnes. TJ Sokol Nechanice
se stal v rámci sjednocení tělovýchovy součástí DSO - dobrovolné sportovní organizace.
V pozdějších letech začala převažovat sportovní činnost několika oddílů, kopané, odbíje-
né, stolního tenisu (od roku 1949), juda a jeden čas dokonce i hokeje, zatímco základní
tělesná výchova, jak se začalo říkat tradičnímu sokolskému cvičení, začala stagnovat. Oži-
vovaly ji jen pravidelně se opakující Spartakiády, jež nahradily slety. Těch se nechaničtí
cvičenci též zúčastňovali, i když jen v kategorii dospělých.

V šedesátých letech proslul Sokol Nechanice opět svými výsledky ve volejbale. Druž-
stvo mužů pod vedením Vladimíra Petráčka dosáhlo třetího a zatím posledního vyvrcho-
lení především v dlouhodobých soutěžích. Byla to po čtyři roky trvající účast v krajském
přeboru I. a devět let v jeho II. třídě. Jednou i účast v kvalifikaci o postup do divizní soutě-
že, ve které skončili muži v domácím prostředí bohužel druzí za Vrchlabím. Toto druž-
stvo postoupilo, načež při reorganizaci byla divizní soutěž přeměněna na národní ligu.

Nechanicím tak účast unikla o vlásek. K úspěchům patří i několik vítězství a řada druhých a třetích míst na mnoha turnajích po celém Východočeském kraji. Po generační výměně však došlo k postupnému poklesu výkonnosti.

Sokol Nechanice přežíval i za socialismu. Období zvýšené aktivity se střídala s úseky činnosti, kdy převládal laxní přístup a celková letargie. Na lepší časy svitlo krátce v roce 1968, ale vše se opět brzy vrátilo do starých kolejí normalizace. Ubyli obětaví funkcionáři a podle toho se měnila aktivita v jednotlivých obdobích druhé poloviny 20. století. Rozpa-dl se definitivně oddíl kopané, který se ještě v roce 1980 umístil v okresní sooutěži na šestém místě. V roce 1992 se definitivně zbortily kabiny. Na fotbalovém hřišti se nyní prohánějí s míčem pacienti léčebny návykových nemocí a občas v hodinách tělocviku žáci vyšších tříd základní školy. Svou činnost ukončil též oddíl juda. Přetrval tradiční volejbal a co do počtu hráčů nenáročný nohejbal, který se jednou do roka prezentuje pouťovým turnajem. Pravidelná gymnastická cvičení, označovaná dříve záhadnou zkratkou ZRTV (zá-kladní a rekreační tělesná výchova), se změnila v moderní kondiční cvičení aerobiku pro ženy ve skupinách několikrát týdně.

Volejbal, jehož český název odbíjená byl násilně potlačen mezinárodním termínem, se jako oddíl stal hlavním reprezentantem sokolské jednoty i po roce 1989. Družstva mužů, žen, žáků, žákyň a jeden čas i dorostenek se zúčastňovala dlouhodobých soutěží v rámci okresu se střídavými výsledky, dle tabulek spíš průměrnými. Jen jednou se muži stali v roce 1999 okresními přeborníky, aby se v zápětí nezúčastnili kvalifikace o postup do vyšší soutěže. Poté se začali potýkat s hráčskými problémy. Ženy po získání přebornického titulu v okrese okusily náročnost oblastní soutěže po jednu sezónu v roce 1998 - 99. Neudržely se, propadly zpět do okresního přeboru, kde účinkují podle úsloví "střídavě oblačno". Družstvo mužů se mezitím na prahu nového století rozpadlo. Zformování nového kádru nebude lehké. Slibně si dosud vedou mládežnická družstva, ale chybí jim více soupeřů v rámci okresní soutěže. Pracovat s mládeží je náročné a občas i nevděčné. Věřme, že elán oběma vedoucím žákovských kolektivů dlouho vydrží, neboť po listopadu 1989 stále ještě TJ Sokol zápasí s nedostatkem obětavých funkcionářů. Z důvodů ekonomických nevstou-pila jednota do obnovené České obce sokolské, ale zůstala ve svazku dosavadní tělový-chovné a sportovní struktury. Došlo k soudnímu sporu o nemovitý majetek - sokolovnu, na kterou si činí nárok Česká obec sokolská Praha. Spor se vleče desátý rok a není dosud uzavřen.

Nechanickému Sokolu, nejstarší společenské organizaci, chybí finančně silný sponzor. Režie spojená s provozem a údržbou sokolovny je velká a vyčerpává síly funkcionářů. Je třeba vyzvednout, že se v posledních letech podařilo budovu účelně zmodernizovat, byť k plné spokojenosti zbývalo ještě několik maličkostí, například sociální zařízení a sprchy v suterénu. Ty byly úspěšně dořešeny na začátku roku 2003 včetně posilovny zřízené v malém sále. Zpřísněné hygienické normy a nákladná oprava podlahy zamezily víceúčelové užívání sokolovny, zejména pořádání tanečních zábav. Jednota se musela vzdát tradičních šibřinek i dětského karnevalu, jejichž výtěžek pomáhal zabezpečovat sportovní činnost i náklady na provoz budovy. Situace v TJ Sokol Nechanice v mnohém obráží stav a některé současné problémy naší společnosti. Existenční starosti a zejména pracovní vytí-žení členů a funkcionářů v zaměstnání nedovolují mnohým věnovat se sportu jako zájmo-vé činnosti plně aktivně, rekreačně nebo jako organizátoři. Dlouholetý představitel Sokola Nechanice Zdeněk Roli spolu s nepočetným kolektivem spolupracovníků při veškeré dobré vůli a snaze na všechno nestačí, a proto by si sokolská jednota zasloužila mnohem větší podporu nechanické veřejnosti.
Sbor dobrovolných hasičů je prokazatelně druhá nejstarší organizace ve městě. Za socialismu, kdy se staré dobré spolkové tradice dílem zavrhovaly, dílem upravovaly, obdržel nové celostátně platné označení - Svaz požární ochrany. Pojmenování Požárníci, které bylo takto hovorově zkráceno, bylo v rozporu se základním posláním organizace, tj. bojovat proti požárům. Logicky správný výraz protipožárníci se bohužel, nebo raději bohudík neprosadil a neujal. Naštěstí se organizace po roce 1989 vrátila k původnímu his-torickému názvu. Z pochopitelných důvodů se SPO těšil podpoře režimu, a to platilo i o nechanické organizaci, protože jeho členové pomáhali dobrovolnou činností a svépomocí vyplňovat mezery v protipožární prevenci, ochraně a bezpečnosti objektů i v řadě zásahů při vzniku požárů všude tam, kde profesionální sbory neměly možnost se účinně uplatnit. Například při každém ochotnickém divadelním představení, promítání filmu v kině nebo při taneční zábavě měl některý z členů pohotovostní službu.

Nechaničtí požárníci byli součástí okrsku č. 14 spolu s dalšími osmi organizacemi v okolních obcích. Od roku 1981 patří do okrsku č. 7 rozšířeného na deset obcí. Byli a nadále jsou pravidelně zastoupeni ve vedoucích funkcích této vyšší složky. V současné době je J. Válek starostou a Jan Galásek velitelem okrsku. Každým rokem se konají okrsková cvičení většinou na hřišti v Tůni, pokud se organizace cvičení neujme některý jiný sbor v rámci svého jubilea. Součástí výcviku jsou různá námětová cvičení, například na zámku Hrádek nebo aplikační cvičení s dálkovou dopravou vody k požáru. Pravidelně se konají akce hasičské mládeže formou soutěžní hry Plamen, se kterou bývá spojen též branný závod. Velké oblibě se těší soutěž Mladých hasičů o pohár starosty města. Dobře vycvičená člen-ská základna, vybavená moderní technikou a dopravními prostředky, z počátku vozem Tatra 805 a PS 12, později Tatrou 138 a nejnověji Tatrou 148 CAS 32 a vozidlem A 31 DV12, mohla účinně zasahovat u vzniklých požárů, například stohu JZD Nechanice, při požáru v Kunčicích, který zavinily děti, v Rozběřicích, kde hořela slepičárna, nebezpečného požá-ru v půdním prostoru zámku na Dolním Přímu, na statku v Chmelovicích, ve sklepě v Nechanicích nebo dvakrát na skládce v Lodíně, a při požáru stodoly na Probluzi v mrazivém počasí -17°. Mezi vzácné kusy inventáře patří renovovaná stříkačka z roku 1893.

Vedení místní organizace SPO nezanedbávalo ani kulturní a společenskou činnost.
V letech jubilejních výročí se konaly slavnostní schůze s doprovodnými programy, víta-
ným zpestřením byly zájezdy do Muzea požární ochrany na zámku v Přibyslavi nebo
do Hasičského muzea u Kamenického Senová. Tradičně byly organizovány posvícenské
taneční zábavy. Od roku 1998 jsou v oblibě turnaje hasičů v malé kopané "Tůně Cup",
kterých se mladí členové pravidelně zúčastňují.

Po zařazení SDH Nechanice do Integrovaného záchranného systému jako jednotka JPO - 2, tj. částečně profesionalizovaná, došlo ke zvýšení odbornosti. To znamená, že zásahové družstvo je schopno používat ochranné dýchací přístroje, pracovat s motorovými pilami, manipulovat s vyprošťovací a bourací technikou a dalšími pomůc-kami potřebnými při živelních pohromách a havarijních situacích. K takovým zásahům došlo například po větrné smršti v noci z 21. na 22. srpna 2000, při autonehodě v Suché a požáru auta na křižovatce u Stračova. V průměru dochází ročně k pětadvaceti výjezdům, z toho polovina je k požárům, druhá polovina bývá technického charakteru. Po několik posledních let zbavují členové sboru Nechanice starého železa organizováním sběru do kontejnerů přistavených u Hasičské zbrojnice, budovy postavené svépomocí a předa-né slavnostně do provozu již v roce 1955. Vydělaný peníz za sběr a členské příspěvky jsou jediné finanční prostředky získané na záslužnou činnost této organizace. Řídí ji v současné době obětavě devítičlenný výbor, jehož funkce jsou obsazeny takto: starosta Libor Jaroš, zástupce Josef Válek, velitel Jan Galásek, strojník Bohumil Tomášek, prevence Petr Novák, péče o mládež Tomáš Nosek, hospodářka Michaela Truchlíková, jednatel Milan

 

sejí. Plánované hospodářství si však vynutilo, že byl nařízen povinný výkup medu za úředně stanovené ceny, bez ohledu na to, kolik který včelař musel vynaložit individuelního úsilí a péče o svá včelstva k získání potřebného množství.
Oslava stého výročí spolku v roce 1988 ve Starých Nechanicích byla vyvrcholením pra-videlně konaných vzpomínkových akcí každých deset roků. Výjimku činil rok 1938, kdy částka připravená pro tuto slavnostní příležitost byla věnována na obranu republiky. Není bez zajímavosti, že po jednom století existence vykazoval spolek ve svých řadách 92 čle-nu, přibližně na úrovni jako v době založení. Jen počet třiadvaceti obcí, ze kterých se novodobí členové rekrutovali, mohl být tehdy jiný. Počet obhospodařovaných včelstev se nedal porovnat. Stav se pohyboval od osmi set do tisíce, v hrubém průměru deset na jednoho člena. Oslava byla rovněž příležitostí ocenit zasloužilého včelaře Antonína Hamáka, bývalého nechanického poštmistra. Za dlouholetou neutuchající činnost ve spolku byl jmenován čestným předsedou. Vysoko byla vyzdvižena práce Jiřího Ludvíka za zavedení celé řady účinných novátorských metod, získání nové generace včelařů a předávání zkušeností všemu členstvu. S jednou z nich se mohli setkávat i houbaři ve Stýskale v podobě pojízdných úlů v maringotce, přistavovanými každoročně na mýtinu u křižovatky lesních cest po odkvětu řepky olejky. Populární se staly kurzy vaření prosla-veného nápoje starých Cechů - medoviny. K prezentaci výsledků pro veřejnost i pro vlastní členstvo slouží každoročně pořádaný včelařský den, v jehož průběhu mohou návštěvníci okusit kvalitu a také si zakoupit tento lahodný nápoj.

V současné době, kdy včelaři vzpomenou v roce 2003 jen polovičního jubilea, tj. 115. výročí trvání, je zaregistrováno ve spolku 67 členů, kteří pečují o 715 včelstev. V jeho čele je předseda, který zdědil lásku a úctu ke včelám po svém dědečkovi, řídícím učiteli na obecné škole Josefu Machačovi, RNDr. Aleš Macela, CSc, spolu s pětičlenným výborem. Spolek předal svou dlouhodobě budovanou odbornou knihovnu k širšímu využití včelařskému ústředí v Praze. Také několik typů historických úlů, které obhospodařoval jako malý skansen Antonín Hamák, bylo po jeho smrtil věnováno Českému svazu včelařů k doplnění muzejních včelařských sbírek. Včelařský spolek v Nechanicích má nespornou zásluhu v tom, že vede své členstvo nejen k pochopení přirozených zákonitostí života vče-lích společenství, ale i k pokoře před přírodou a jejími zákonitostmi a snaze o její ochranu.

Dalším spolkem, který má úzkou vazbu k přírodě, jsou rybáři. Český rybářský svaz je poměrně mladou organizací. Dvaadvacet nechanických milovníků rybářského cechu a Bystřice se 10. června 1949 rozhodlo založit Rybářský spolek. Do té doby byl revír řeky v pronájmu soukromníků, kteří dovolovali lovit ryby jen svým přátelům a známým. Spol-kový revír byl zpočátku nevelký, pouhé čtyři kilometry od hranice dané mlýnem ve Starých Nechanicích po most v lukách u Kunčic. Později se zvětšoval pronájmem dalších úseků Bystřice od jednotlivých místních národních výborů. K zásadní změně došlo úřední ces-tou v roce 1952. Byl stanoven nový revír Bystřice 3, a sice od státní silnice v Sadové po jez u mlýna v Boharyni dlouhý 16 km. A protože tenkrát bylo vše pokud možno lidové, stali se vyznavači cechu sv. Petra Lidovým rybářským spolkem. Ovšem zakrátko v roce 1957 působila v Nechanicích již místní organizace Československého svazu rybářů. Obliba v měnění názvu se snad ustálila v roce 1969 v pojmenování Český rybářský svaz. Nebylo to vinou rybářů, ale federalizací republiky. Místní organizace Nechanice se v roce 1987 sloučila s MO Kratonohy. Společně obhospodařují dva revíry o délce povodí 28 km a rozloze 63 ha.

Ani tyto permanentní a dalekosáhlé strukturální změny nezabraňovaly nechanickým rybářům v čilé brigádnické činnosti, počínaje výstavbou odchovných rybníčků a sádek, pokračujíc pronájmem rybníků a mlýnských nádrží, jejich občasným vybagrováním a nikdy nekončícím vysazováním plůdků všech možných druhů ryb vypěstovaných ve vlastní režii nebo získaných jinde. Plocha chovných rybníků se dost často měnila a způsobovala největší organizační potíže, zejména po roce 1990, kdy některé rybníky byly restituovány původním majitelům. Ministerstvo zemědělství, jež je gestorem rybničního hospodářství, uložilo nechanické organizaci zvýšit výrazně zarybnění toku i vodních ploch, a to v takové míře, že vlastními prostředky jsou členové schopni splnit úkol jen ze čtyřiceti procent. Další násady si musí opatřovat u vyšších orgánů. Vysazují kromě kaprů další druhy ryb, aby se udržela jejich pestrá skladba, kterou vždy Bystřice oplývala. Jsou to štiky, líni, can-dáti, tloušti, sumci, úhoři a z cizokrajných druhů amuři.
To vše vyžaduje značné pracovní úsilí, v průměru ročně odpracovaných 2 500 hodin. Odměnou jsou pak nejen hojné běžné úlovky, ale též trofejňí kusy, které jsou pečlivě evidovány a dokumentovány. Například byl uloven kapr přes jeden metr dlouhý o váze 21 kg, jeden a půl metru dlouhý sumec vážící 26 kg, štika 10,5 kg, z nepůvodních druhů tolstolobik 30 kg a amur 11,5 kg. Z ostatních druhů, které nedorůstají velkých rozměrů, byl chycen okoun a lín oba přes dva kilogramy váhy nebo tloušť o váze 2,2 kg. V těchto případech uplatňují funkcionáři spolku zásadu Chyť a pusť!, aby tento zážitek byl umož-něn i dalším členům.

Na ochranu vodního toku proti porušování pravidel rybářského řádu a také pytlačení má místní organizace osm členů rybářské stráže, kteří mají ze zákona statut veřejného činitele. Na ochranu proti znečišťování jednoho člena vodní stráže. V posledních letech členové organizace opravovali nebo nově zhotovovali vypouštěcí zařízení rybníků, odklízeli napadané a vyvrácené pobřežní porosty, prováděli náhradní výsadbu a zajišťovali potřebné vodní plochy pro chov ryb. Nemalou péči věnovali výchově rybářského dorostu, pro který každoročně pořádají jarní závody na Splavu. Kategorie dospělých, která byla v minulosti velmi populární, musela být z organizačních důvodů (nedostatek místa) zrušena.

Při příležitosti 50. výročí bylo devět členů vyznamenáno bronzovým odznakem "Za záslužnou práci pro rybářství". Zlatý odznak obdržel zakládající člen a dlouholetý hospodář Josef Berný starší. Do budoucna si místní organizace, kterou vede jako předseda Milan Vlk spolu s pětičlenným výborem, klade za cíl rozšířit možnosti sportovního rybo-lovu pronájmem dalších vodních ploch a působit na etiku rybářství, aby po skončení lovu nezůstal na břehu nepořádek a odpadky. K tomu jim nelze přát nic jiného než Petrův zdar!

Třetím spolkem, jehož sepětí s přírodou je nejnáročnější, nejmarkantnější a nejriskantnější je Myslivecké sdružení Lověna. Lov zvěře poskytoval lidem obživu od pravěku. Až v 19. století však začal být postupně usměrňován různými nařízeními, vyhláškami, směr-nicemi a posléze i zákony, z nichž ten současný se svými novelami vzbuzuje ostré diskuse. Tato opatření v minulosti vedla k tomu, že revíry na Nechanicku, pokud nepatřily hraběcí vrchnosti, byly pronajímány soukromým osobám. Ještě za první republiky se mohli v našem městě věnovat myslivosti jen příslušníci horních desíti tisíc. Až po druhé světové válce se stala myslivost doslova lidovou záležitostí. Vznikaly různé spolky a sdružení přiléhavě pojmenované.
Myslivecké sdružení Lověna bylo založeno na začátku roku 1960 sloučením mysliveckých společností z Nechanic, Kunčic, Starých Nechanic a společností Hubertus působící dříve v polesí Stýskal. Změněné přírodní podmínky vyvolávaly od šedesátých let markantní úbytek zvěře, a to změnilo podstatně poslání mysliveckých spolků. I pro nechanické sdružení platilo, že prvořadým není lov, ale péče o zvěř a její ochranu. Proto sdružení Lověna vybudovalo v Bažantnici velkou odchovnu bažantích kuřat, jichž vypouštějí v dospělosti 200 až 350 kusů do volné přírody. Lov srnčí zvěře je zaměřen na slabé a přestárlé kusy. Pro zimní přikrmování v době nouze obhospodařují členové 3,24 ha zemědělské půdy. Na těchto plochách pěstují různé druhy krmiva pro všechny druhy lovné zvěře.

Při všech dobrovolných pracích, včetně čištění bažantích voliér, odpracují členové, kte-rých je v současnosti osmadvacet, stovky brigádnických hodin. Však ještě v nedávné době nazývali různí vtipálkové myslivce nikoli nimrody, ale sborem ozbrojených brigádníků. Mimořádným pracovním vypětím pro všechny bylo vybudování reprezentativní klubov-ny v Bažantnici. Byla dokončena v roce 1998 a posloužila příjemnému zakončení oslav 770. výročí města. Ojedinělou událostí, které se nechaničtí myslivci jako spolupořadatelé úspěšně zhostili, bylo uspořádání 55. ročníku Memoriálu Karla Podhajského s mezinárodní účastí. Tato vrcholná soutěž ohařů se konala ve dnech 1. až 3. října 1993 v Nechanicích, na zámku Hrádek a ve Stýskale. Stejně obětavě pomohli zajistit nechaničtí členové mysli-veckého sdružení Oblastní výstavu loveckých psů koncem září 1997 v zámeckém parku na Hrádku. Každoročním vyvrcholením společenské aktivity bývá posezení s přáteli v průběhu měsíce myslivosti - června v klubovně. V zimě pak každoroční tradiční ples Poslední leč.

Mladí zájemci o budoucí členství jsou soustředěni v mysliveckém kroužku. Při vycházkách do přírody jim starší zkušení členové předávají své poznatky ze života zvěře a ptactva, učí je znát dokonale přírodu. Vedení Lověny v čele s předsedou Bohumi-lém Beranem vštěpuje všem členům zásady myslivecké etiky a starobylých zvyků jako je vzdávání pocty ulovené zvěři, pasování na myslivce a dbá na prezentaci spolku pořádá-ním výstav loveckých trofejí. Dřívější odchyt drobné živé zvěře a její prodej do ciziny skončil. Nechaničtí myslivci nyní raději zvou na podzimní hony hosty z Itálie a Německa. Kromě vítaného finančního přínosu navazují kolegiální styky a propagují město.

Organizace Svaz zahrádkářů, založená v lednu 1958, navázala na staletou tradici ovocnářství na Nechanicku. U jejího zrodu, pod vedením Bohuslava Synka, bylo několik nadšenců, z nichž již nikdo nežije. Štafetu převzali mladší a v současné době má nechanická organizace 52 členů. Ve své činnosti si kladou náročné úkoly směřující k povznesení ovocnářství a zahrádkářství, konkrétně ochranu ovocného stromoví proti škůdcům, pěstování nových druhů ovoce a zeleniny, rezistentních odrůd, obstarávání hodnotné sadby, semen a stromků.

Vedení organizace se postaralo o zřízení dvou kolonií zahrádkářských osad. První v roce 1961 zásluhou E. Borčického, který poskytl potřebný pozemek, druhá vznikla v nevyužitém Hoškově sadu. Po celou dobu své existence se organizace starala o výkup bohaté úrody ovoce a zeleniny. Výkupna, která sloužila svému účelu od roku 1972 až do roku 1999, byla vybudována svépomocí v akci Z. Dalším cílem bylo rozšíření objektu o lisovnu ovoce. To předpokládalo, vzhledem ke zpřísněným hygienickým podmínkám, zavést do objektu nezávadnou vodu přípojkou z vodovodního řadu. Vzhledem k finančním nárokům se tento úkol zatím nedaří realizovat. Předseda organizace Jiří Novotný spolu s výborem dbá o zvyšování odborné úrovně členstva pořádáním tematicky zaměřených přednášek přístupných i široké veřejnosti, pokud projevuje o zahrádkaření zájem. Úspěšné jsou každoroční podzimní výstavy nejzdařilejších výpěstků zeleniny a nejlepších druhů ovoce.

Střelecký klub je nejmladším nechanickým spolkem. Vznikl transformací organizace Svazarm, která působila ve městě od roku 1957. Dva zakládající členové pracují v nástupnické organizaci dosud - Jan Tomášek a Josef Berný. Svazarm se v roce 1966 roz-dělil na dva kluby - střelecký a motoristický. Do pořádání veřejných akcí se však zapojo-vala vždy celá organizace. A nebylo jich málo. Závody motokár, branné orientační automobilové soutěže "Nechanicko a okolí", povinné doškolování řidičů, kurz malých motocyklů, pořádání branných závodů - Sokolovského a Dukelského pro mládežnické hlíd-ky, soutěže ve zručnosti jízdy na kole a řada dalších.
Členové střeleckého klubu se zúčastňovali různých střeleckých soutěží, jak dětských tak pro dospělé. Mezi další úkoly spadal předvojenský výcvik branců. Populární byly zájezdy na různé motoristické závody jako byla Zlatá přílba nebo ploché dráhy v Praze či Mariánských Lázních. Bohatou činnost doplňovalo pořádání přednášek a besed s předními motoristickými sportovci. Střelecký klub zahájil výstavbu malorážkové střelnice v prostoru bývalé cihelny. Zde odpracovali členové mnoho hodin při urovnám terénu, osazení buněk apod. Práce byla zmařena výstavbou řadových garáží. Po novém posudku balistického odborníka totiž vyšlo najevo, že dodatečné úpravy k zajištění bezpečnosti by stály sto tisíc korun, které klub neměl. Zůstalo tedy jen u střelby ze vzduchovek. Když se v roce 1975 vzdal funkce JUDr. Jiří Mužík, byl zvolen předsedou Josef Sopko, který zajistil v roce 1990 transformaci zrušeného Svazarmu a funkci předsedy Střeleckého klubu zastává dosud. Činnost klubu je již poněkud skromnější, ale stále záslužná. Klub připravuje soutěžní sta-noviště pro jarní turistickou akci Nechanické šlápoty, členové pracují na brigádách vyhla-šovaných Městským úřadem, pořádá taneční zábavy, vypomáhá při organizování Dětského dne. V současné době čítá dvacet členů.

Nechanický klub důchodců je volné sdružení seniorů, kteří hledají v kolektivu účelné využití volného času i možnosti být nadále užitečnými pro společnost. Klub byl obnoven v roce 1985, kdy se jeho vedení ujal Oldřich Snytr a pomohl sestavit novou samosprávu. Činnost klubu se tématicky rozdělovala na letní a zimní období. Na jaře a v létě to byly poznávací zájezdy za památkami, táboráky a cykloturistika, kterou jako kroužek vedla Bety Hofmanová. Při vyjížďkách, jako kdysi dávno klub velocipedistů, projeli celé Necha-nicko. V zimě se činnost soustřeďovala na zájezdy do divadel a na koncerty a pořádání hod-notných cestopisných přednášek. K tomu přispívaly i besedy a stolní hry v klubovně, kterou propůjčil a vybavil ve svých prostorách Městský úřad, neboť dřívější klubovna v hostinci U Nováků již nemohla být obovena. Kromě toho přispíval na režii klubu desíti až patnácti tisíci korunami. Důchodci to opláceli každoročními jarními brigádami při úklidu hřbito-va. Na počátku svého působení měl klub osmdesát členů. V době, kdy O. Snytr po deseti letech funkci předával, jich bylo o čtyřicet více. V roce 1995 nastoupila "nová směna" funk-cionářů, mladších a čilejších seniorů. Vedení se ujal Vladimír Rašín s devítičlennou samo-správou. Základní a osvědčené formy činnosti zůstaly zachovány, ale přibyly i některé nové, jako pořádní Mikulášských besídek spojených s vystoupením žáků základní školy, posezení u táboráků mimo Nechanice v Suché a v Tůni, oblíbené byly tajné výlety. Nový předseďa využíval své půvoďní profese a dokázal setkání zpestřit vynikajícími druhy pe-čiva a ostatní členky se předháněly v kvalitě cukroví a ďalších podávaných sladkostech. Stoupala atraktivita zájezdů, takže občas jely i dva autobusy. Klub se také přičinil o zdar výtvarné výstavy pořádané u příležitosti 770. výročí města. Koncem 20. století měl klub 120 členů. Kromě nechanických sdružuje též seniory ze Starých Nechanic, Suché, Tůně, Sobětuše a Lubna.
Rotace vedoucích kádrů klubu se nyní zkrátila na pět let, a tak je v současné době před-sedou Václav Svasta s šestičlenným kolektivem samosprávy. Novinkou v tomto období byla zdařilá vánoční a velikonoční výstava prací členů. Město se také postaralo o novou klubovnu, když dosavadní prostor potřebovalo vzhledem k rozšířené působnosti úřadu. V budově bývalého soudu našli nechaničtí důchoďci opět vhodný prostor, kde se mohou denně scházet, posedět, povyprávět a prožít příjemné chvíle. Všichni si to zaslouží.