Okres Nechanice

JAKÝ BÝVAL OKRES NECHANICE
V letech 1849 - 1850 byla nově vytvářena obecní a státní správa. Zřizovala se okresní
hejtmanství a okresní soudy. Vznikl soudní okres Nechanice podřízený krajskému soudu
v Hradci Králové. Spadalo pod něj 39 obcí. V roce 1864 byly přijaty dva významné záko-
ny. Byly důsledkem změn vyvolaných událostmi revolučního roku 1848. První, tzv. zákon
obecní pro království České, který zavedl obecní samosprávu, a druhý o zastupitelstvu
okresním z 25. června. Na jeho základě se začátkem roku 1865 konaly v Nechanicích volby
prvního samosprávného orgánu - okresního zastupitelstva - a 8. června se odbývala jeho
první ustavující schůze. Okres Nechanice byl součástí hejtmanství Královéhradeckého.
Uzemí okresu Nechanice zaujímalo plochu 186 km2. Tím se řadil mezi malé správní jednotky. Byl vklíněn mezi okresy Hradec Králové, Hořice, Nový Bydžov, Jaroměř, Pardu-bice a Přelouč. Při sčítám lidu v roce 1910 žilo ve 42 obcích a 17 osadách ve 3 012 domech celkem 18 604 obyvatel. Z toho byla téměř polovina mužů, žen bylo o 278 více. Převažovalo katolické náboženství (18 523 osob) a česká národnost (18 556 osob). Okrajové obce okresu tvořily:
na západě: Lodín, Staré Nechanice, Babice, Obědovice
na jihu: Dobřenice, Syrovátka, Lhota pod Libčany
na východě: Hvozdnice, Těchlovice, Stěžírky, Rosnice
na severu: Střezetice, Sovětice, Klenice, Stračov a Petrovice.

V čele okresu stál okresní starosta. V prvním až třetím volebním období 1865 -1875 to
byl hrabě Jan Harrach, v dalším období 1875 - 1880 Karel Kramer, hospodářský správce
z Libčan, dále znovu hrabě Harrach a od sedmého volebního období, tj. od roku 1888 až
do konce první světové války, po osm volebních období (neuvěřitelných třicet let) Franti-
šek Bednář, rolník ze Suché. Však byl také za věrné služby císařem Františkem Josefem I.
v roce 1908 vyznamenán zlatým záslužným křížem s korunkou. Dále bylo ve funkci šest
členů okresního výboru a jedenáctičlenné zastupitelstvo.
Problematika, kterou se takto sestavená samospráva zabývala, byla velice rozmanitá. Od komunikací, tj. údržby a budování silnic a železnic, regulace vodních toků a meliorace pozemků, stavů hospodářského zvířectva, práva myslivosti, rozvoje řemesel a obchodu, otázek školství a zdravotnictví až po zaměstnanost a dozor nad hospodařením obcí. Některé z těchto úkolů byly v přímé kompetenci, jiné byly jen sledovány a podporovány, přede-vším finančně tak, aby se mohly uvedené ob-lasti zdárně řešit a rozvíjet. Údaje, které jsou o stavu a vývoji okresu Nechanice dále uvádě-ny, jsou za období padesátiletého trvání, tedy do roku 1915. Pokračující válka silně pozname-nala hospodářskou činnost. Vedla k poklesu ži-votní úrovně, některé úseky národního hospodářství doslova umrtvila. K ilustraci postačí jen malý příklad. Ze čtyřiadvaceti okres-ních cestářů bylo v roce 1915 deset mužů ve "vojští" (v armádě na frontě, pozn. autora), jak doslovně uvádí statistický přehled. Kolik jich bylo na frontě ke konci války a kteří se vrátili domů, asi nikdo nezjistí. Záznamy o hospodaření a stavu nechanického okresu za posled-ních deset let od vzniku republiky až do roku 1928, kdy byl okres Nechanice zrušen, nejsou bohužel zpracovány a publikovány.

Prioritu v řešení rozvoje okresu hrály komunikace. Za půl století se síť silnic rozrostla ze 69 km, předaných okresu patrimoniální sprá-vou, na 129 km. Jednotlivé silniční tratě - tak znělo jejich označení - byly pečlivě očíslovány od I. až po XXV., podrobně popsány, kterým směrem jsou vedeny, změřeny v metrech, spo-čítány všechny stromy v alejích podél každé cesty, zvlášť ovocné a zvlášť lesní. Na konci pře-hledu bylo uvedeno datum převzetí daného úseku do správy okresu. Pro ilustraci uvádíme v přesném opisu údaje silniční tratě II. Nechanicko - Dobřenické. Vede od domu Karla Gutha v Nechanicích směrem jižním přes Kunčice, Homyli, Roudnici a Dobřenice na hra-nice Pravské (obec Pravý). Měří 12 308 m, počet stromů ovocných 2 162, lesních 82, do správy převzata r. 1865. V úhrnu bylo na okrese celkem 129 693 m silnic roubených 25 256 ovocnými stromy a 1 033 stromy lesními.
Dařilo-li se rozšiřovat a upravovat silnice, pak velký nezdar potkal okres Nechanice a jeho zastupitele při budování železnice. Původně plánovaná severozápadní dráha z Hradce Králové přes okresní město Nechanice, Nový Bydžov a dále na Prahu byla po intervenci a pravděpodobně i tučných úplatcích dobřenického statkáře Weinricha, zemského poslance, odkloněna přes Dobřenice na Chlumec nad
Cidlinou a Prahu. Po tomto nezdaru byla plánována další železniční trať Sadová, Nechani-ce, Chlumec nad Cidlinou, Týnec nad Labem, která měla okresem procházet od severu kjihu. Realizace ztroskotala na nedostatku financí vyvolaných vysokými náklady. Jako poslední byl učiněn pokus o lokální trať Sadová, Nechanice, Dobřenice. Trasa v délce 18 km byla podrobně rozpracována, finančně zajišťována železničním družstvem, zadáno zpracování projektové dokumentace pražské firmě. Několikeré intervence funkcionářů družstva od roku 1906, kdy na kompetentních místech v Praze i Vídni zdůvodňovali nut-nost a rentabilnost trati, nenašly až do roku 1914 sebemenší odezvu, jen pouhé sliby. Také po válce se na stavbu tratě peníze nezískaly. Nechanicím zbyl pouze "Hostinec u nádraží", terč ke vtipkování a zdroj mnoha neuctivých poznámek všelijakých posměváčků ještě dlouho za první republiky.

Značné pravomoci mělo zastupitelstvo na úseku zdravotnictví. Okres byl rozdělen na tři obvody: stračovský pro 14 obcí se sídlem v Nechanicích, nechanický pro 13 obcí a libčanský se sídlem v Libčanech pro 16 obcí. V sídle okresu působila od roku 1872 všeobecná veřejná nemocnice s 22 lůžky, z toho 10 bylo izolovaných. Dosavadní harrachovská nemocnice, jež stála v místech dnešní budovy soudu, byla při inspekci po skončení války v roce 1866 shledána naprosto nezpůsobilou. Podstatnou zásluhu na stavbě nové nemocnice měl MUDr. Jan Štros, okresní lékař a pozdější primář. V roce 1867 byla otevřena veřejná lékárna. Se zdravotnictvím bylo úzce spojeno i zdravotní pojištění. Roku 1888 byla zřízena okresní nemocenská pojišťovna pro živnostníky, zatímco stejná instituce pro učně až v roce 1903. Pojišťovna pro pomocníky (dělníky), jak byla tehdy označena, začala půso-bit dokonce až za dalších šest let - roku 1909.
Při dozoru nad hospodařením obcí bylo hlavním úkolem zastupitelstva dbát na to, aby se obecní jmění nezmenšovalo, byl sestaven řádný rozpočet, odsouhlaseny obecní dávky a schváleny případné půjčky na nezbytné investice. Obecní pozemky se bez souhlasu okres-ního zastupitelstva nesměly prodávat a pokud ano, tak za přiměřenou cenu.
Kácení v obecních lesích mohlo probíhat až po povolení okresního lesního technika. Důkladně byl vykonáván dozor nad honitbou, která se pronajímala jednotlivcům, a to ve 14 obcích. Například největší revír na Probluzi za 517 K, nejmenší ve Hvozdnici za 21 K, v Nechanicích Františku Rašínovi za 402 K. V opačném případě náleželo právo honitby honebním společenstvům ve zbývajících 16 revírech. Již tehdy existovala opatření týkající se náhrady škod způsobených zvěří. Bylo možné je uplatňovat u šesti tzv. smluvčích soudů, z nichž každý měl jmenovaného "vrchního rozsudí". Obecní lesy vlastnilo pouze jedenáct obcí s celkovou výměrou 99 hektarů, 84 arů.

Kromě obecních záležitostí se staral okresní výbor a zastupitelstvo i o záležitosti chudinské a stavební. Ovšem plánovaná stavba okresního sirotčince v místě dnešního fotbalového hřiště, pro kterou byl dokonce založen fond, se odkládala tak dlouho, až se neuskutečnila. Zřízena byla pouze v roce 1895 okresní stravovna, původně v čísle popis-ném 233, později přemístěná do čísla 239. V roce 1903 byla tato charitativní instituce rozšířena a působila jako okresní ústav práce. Stravovna měla za úkol potlačovat tuláctví a žebrotu a do roku 1914 jí prošlo 27 169 osob. Ústav práce zprostředkoval 1 528 pracovních míst.
Okresní orgán si také přisvojoval zásluhy na rozvoji školství, ale zřizování nových škol bylo spíš záležitostí okresního města a obcí. Okres pouze přispíval obcím na jejich vydržování a podporoval zřizování nových. Výsledek nebyl valný, neboť při zřízení okresu se vyučovalo v 16 obecních školách a do roku 1914 přibyly jenom čtyři.
Také v oblasti národního hospodářství se okresní instituce na rozvoji pouze příležitost-ně spolupodílely. V okrese pracovalo 8 družstevních sušáren čekanky, 34 melioračních družstev, 5 strojních družstev založených k mlácení obilí, 2 družstva mlýnská a 6 druž-

stevních pojišťoven dobytka. Chov koní byl podporován udělováním odměn chovatelům ušlechtilých koní při každoročně pořádaných přehlídkách. Stejně se postupovalo při hod-nocení chovu skotu. Trvale bylo systemizováno místo okresního zvěrolékaře a okres vydr-žoval finančně komisi pro vydávání licencí plemenným býkům a měl v této komisi kromě okresního starosty ještě další členy zastupitelstva. V okrese mlelo nejméně 13 mlýnů: Bo-haryně, Kratonohy, Kunčice, Lhota pod Libčany, Lubno, Nerošov, Popovice, Puchlovice, Radostov, Roudnice, Sadová, Staré Nechanice, Tůně. Z nich sedm dosud dožívá.
Obdobně se dostávalo podpory spolkům s okresní působností - Okresnímu sdružení chovatelů hospodářského zvířectva, Okresnímu odboru Ústřední jednoty řepařů pro krá-lovství České, Včelařskému spolku pro Nechanice a okolí a Okresnímu sdružení dorostu českého venkova. Ovocnářství bylo napomáháno založením Okresní demonstrační zahrady na katastru Lubna. V okrese se staralo o požární ochranu třicet hasičských sborů sdru-žených do Hasičské župy nechanické č. 88, jejímž starostou byl František Šaroun ze Starých Nechanic a po něm Ludvík Rychtera ze Suché. Ještě za první republiky figuroval v notovém archivu Pilcovy dechové kapely Pochod župy Rychterovy č. 88.

Organizačně byla správa okresu velmi jednoduše řízena a zařízena. Okresní úřadovna byla umístěna nejprve v domě Antonína Čerycha v čp. 80 v Palackého ulici, poté se roku 1868 přestěhovala společně s Občanskou záložnou na náměstí do budovy radnice čp. 48. Když si tento peněžní ústav v roce 1897 postavil vlastní budovu rovněž na náměstí (dneš-ní pošta), byla okresní úřadovna přeložena do ní a působila zde až do zrušení okresu. Personální obsazení bylo minimální. Okresnímu starostovi byl k dispozici tříčlenný aparát - okresní tajemník, okresní kancelista a zároveň správce stravovny a úřední sluha. Okresní posel byl ustanoven jen v letech 1866 až 1889. Politický okres Nechanice byl zrušen v rámci zvětšování správních celků v roce 1928 a zůstal zachován pouze soudní okres, který de fakto působil již před tímto politicko správním uspořádáním od roku 1849.

K činnosti okresních orgánů a stavu okresu se ozývaly i kritické hlasy. Jedním z nejfundovanějších byl rozbor, který zveřejnil v roce 1894 Alois Rašín, již jako doktor práv, v Radikálních listech a nazval ho "Obraz okresu nechanického". Článek vzbudil velký ohlas, neboť poukázal na příčiny zaostávání ve všech zásadních ukazatelích a konstatoval, že stav okresu Nechanice je neutěšený. Za hlavní příčinu považoval nerovnoměrnou držbu půdy, neboť její polovina patřila velkostatkům, a to harrachovským - Sadová, Přím, Libčany, dále statku Kratonohy (vlastnil jej hrabě Kinský) a Dobřenice (patřily Němci Weinrichovi). Oproti ostatním okresům v Čechách, zejména v Polabí, to bylo velice ne-příznivé rozdělení pozemkového majetku, který nemohl přecházet do rukou menších vlastníků a vytvářet tak síť středně velkých hospodářství. Půdu získávali majitelé velkostatků díky akumulovanému kapitálu. Weinrich skoupil téměř všechna hospodářství v Dobřenicích a v Syrovátce, z rolníků nadělal bezzemky a z jejich usedlostí byty pro své dělníky.

Při nízkých mzdách nebyli zemědělští dělníci schopni našetřit menší kapitál, aby si mohli koupit anebo alespoň pronajmout kus pole. Za práci na velkostatku dostávali při desetihodinové pracovní době mzdu 24 krejcarů, v létě za dvanáct hodin práce 30 - 35 krejcarů. Mnohé pracovní úkony byly úkolovány, neboli jak se dříve říkalo v "akkordu", a nejhůř placeny. Mladá děvčata při okopávání řepy pobývala na poli až osmnáct hodin, od ranního rozbřesku až do setmění s kratičkou přestávkou na oběd, za denní výdělek 1,10 zl. - 1,30 zl., ovšem za předpokladu, že jim poklasný nestanovil srážky za špatnou kvalitu práce. Citelný byl nedostatek průmyslu. V provozu byl pouze harrachovský cuk-rovar a pivovar v Sadové a Weinrichův cukrovar v Syrovátce a ty nedávaly příliš mnoho pracovních příležitostí mimo zemědělství. Zejména cukrovary si najímaly pracovní síly ve větším počtu jen na kampaně. Ani tři malé cihelny situaci příliš neovlivňovaly.

Úbytek pracovních sil v nejproduktivnějším věku, tj. v rozmezí 15 - 30 let, byl přičítán harfenictví, které se nekontrolované rozrůstalo do stále větších rozměrů a zasahovalo čím dál větší území okresu. Hradecké c. k. okresní hejtmanství nedokázalo tomuto vzrůstu účinně čelit. Rada dalších Rašínových kritických soudů se vztahovala bezprostředně k městu Nechanice. O nich bude zmínka na jiném místě. Mladý právník nevelebil přírodní krásy rodného kraje, jak bývalo dobrým zvykem. Naopak nešetřil poukazováním na nešvary, které bránily v jeho rychlejším rozvoji. Předešel tak kritickým a realistickým pohledem naprosto kladné hodnocení situace v okrese. To zaznělo o pár let později v referátu před-neseném 18. srpna 1915 na slavnostní jubilejní schůzi okresního zastupitelstva ve dvoraně radnice při oslavě 85. narozenin Jeho Císařského a Královského Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I. a zároveň při příležitosti půl století trvání české okresní samosprávy. Že by se za tak krátkou dobu situace radikálně změnila se zdá velice nepravděpodobné.